Dobrý den.Měl bych k soutěži jeden dotaz.Pokud by se jednalo o povídku o jaké přibližné délce by měla být?Děkuji předem za odpověď a přeji hezký den :)
Zdravím,Rovnou do prispevku sem, nebo ke me.
Alexi tvorbu máme posílat rovnou tobě?
Jarní temná soutěž uzávěrka 2010 ;D to asi nestihnu ;DOpraveno, Uz to stihnes.
http://www.youtube.com/watch?v=yXqxuTsWG2M
Ja by som sa chcel spýtať ohľadom tej poviedky keďže to plánujem napísať vo worde radšej na približný počet slov než na formát. Vopred ďakujem za info :) Približne potom či sa za slovo počítaju aj spojky atď ...
http://www.uloz.to/8788180/ondy-d-ghost-nightmare-mp3
http://www.uloz.to/8992297/domu-pdfTak přidávám i něco hudebního ;) Tady je můj vocal a guitar cover v jednom :
http://www.youtube.com/watch?v=anVkQ4Us4DE (http://www.youtube.com/watch?v=anVkQ4Us4DE)
Na kanálu mám kdyžtak ještě nějaký covery, tak koho baví tenhle styl, just ENJOY !!! ;)
Tak nějak podvědomě tuším, že je to konec. Nevím co končí... možná, že všechno, možná že celý svět. Když se na nebi tvoří zvláštní mohutné tvary mračen, každý s nadsázkou říká, že je to
apokalypsa, ale tohle jako apokalypsa opravdu vypadá.
Na obzorem se utvořil podivný trychtýř ze zašedlého, místy černajícího mléka. Průzor, který tvoří budovy po obou stranách dlouhé promenády, mi dovoluje vidět jen to. Je zvláštní, že na dohled nikde není
živé duše, ani holubi na okapu nevrkají obtloustlé blues.
Já najednou nevím, kam jdu a odkud jsem přišel. Je šero, i když je léto a měl bych se teď zoufale potit pod žhavým nýtem, kterým někdo proklál nebe. Chvílemi se mi dělá nevolno... jako by celá zeměkoule
poskočila... je to stejný pocit, jako když jedete autem přes malý kopec a vašeho žaludku se na chvíli zmocní stav beztíže. Až na to, že teď se zmocnil celého světa.
"Halóóó!"
Ozvěny odrazivší se od budov promenády mi výmluvně dávají najevo mou samotu. Copak jediný hlas, který uslyším, bude ten můj? Snažím se zahnat podobně absurdní myšlenky a nedá to ani moc práce,
když se kolem děje tolik věcí a přece ani na chvíli ty samé.
Jenomže podobné myšlenky neodchází navždy... žádné myšlenky neodchází navždy. Akorát se zavrtají hlouběji pod dobře ohmataný povrch mého vědomí. A pak se vrátí... někdy ve své původní podobě,
jindy ve víc znepokojivé. Jako pouhý jejich odraz, pocit, který přišel svůj podnět, stín myšlenky, její průvodce a temný předvoj... jen zneklidňující emoce.
Zkusím zavřít oči, ale má víčka jsou jen průsvitné blány, které mi už nefungují jako dobré placebo proti strachu. Cítím, jak mi v hloubi duše klíčí semínko paniky a vím, že ať se budu snažit sebevíc, nezničím
ho, protože jeho kořeny mnou prochází od mého narození. Cítím se jako zvíře, které utíká před zemětřesením ještě než nastane a rozhlížím se, kam bych se schoval. Možností je mnoho, ale všechny se zdají
být stejně zoufalé. Rozbíhám se proto do prvních těžkých dveří po mé levé ruce. Procházím pod svalnatými sochami klasicistních obrů, co podpírají všechny možné sloupy a římsy. Uvnitř na mě dopadá drtivá
tíže masivně a přísně vyhlížejících tvarů a otevírá se mi absurdní výjev nekonečné chodby s mnoha dveřmi po obou stranách. Všechna ta vážnost čišící ze stěn, dveří i těžkých dubových lavic podél stěn mě
infikuje pocitem, že jsem si moc nepomohl. Venku se ozývá hřmění a vítr třese okenními tabulkami.
Čelím stejné nutnosti volby jako na promenádě, a tak se i rozhoduji stejným způsobem a vcházím do prvních dveří, na které padá můj zrak. Zvláštní je, že si nedokážu představit, kam bych se měl schovat,
abych nemusel dál utíkat, ale takovými detaily se teď nemůžu zabývat, vždyť utíkám před apokalypsou!
Venku se ozval hrom a vítr zatřásl okenními tabulkami.
Jenomže v místnosti, kam jsem vkročil, žádná okna nejsou, jen další dveře! Dveře jsou od toho, aby se otevíraly, i když... Jsem zase na promenádě! Jak je to možné? Vždyť jsem celou dobu běžel dál od té
prokleté ulice!
Jenomže na takové úvahy už je pozdě. Obklopuje mě hluk na třísky se tříštících stromů, ale žádné tu nejsou. Chápu, že teď už neuteču. Zběsilý vítr mi deformuje tvář a já přivírám oči, ale hlodající tušení, že
bych se měl dívat na poslední věc, co uvidím, mi nedovoluje je zavřít úplně. Rukou před tváří se snažím chránit snad jen ze zvyku, nepomáhá to. Tohle je větší než já, nemám žádnou moc nad sebou ani nad
tím, co se kolem mě děje a tak jen stojím. Všude kolem je hluk a hrůza, ale ve mě je ticho. Jako by se vír strachů a myšlenek srazil sám se sebou, nebo jsem se octl v jeho tichém oku. Dlažební kostky se
propadají do neznáma s tím, jak se těžká masa živlů přibližuje. Obrovské paláce se propadají pod úroveň mého zorného pole a po nich zůstávají jen odlesky v oknech a občas probleskují skrz blížící se
pohromu. Nepřichází žádné patetické úvahy o mém konci, žádné rekapitulování mého života, není ve mě nic a to ze mě také zbude. Najednou svět zablikal. Ozval se hrom a drnčení okenních tabulek. Když se
oslňující clona zvedla, uviděl jsem, že už z promenády skoro nic nezbývá a monstrózní vír se skoky přibližuje.
Světlo, bílá tma, ve které nejde nic slyšet, ať křičím sebevíc. Necítím své tělo.
Vzrušené naléhavé pohledy zamaskovaných lidí.
"Uklidněte se, operace se zdařila"
mé srdce bije jako splašené a zrychluje tak, až se jednotlivé údery slévají do jednoho sílícího dunivého tónu. Je ohlušující. Tváře i pohledy jsou pryč.
Ruce mám svázané na prsou a pevné pásy mě poutají k nepohodlnému lůžku. V ústech mám mokrý hadr a šedivé stěny místnosti kolem září. září oslepivě bílým světlem a já po chvíli nevidím opět nic jiného
než tu bílou tmu. V hlavě mi píská.
Vítr mění harmonickou ukolébavku zvonkohry na verandě v kakofonickou změť zvuků. Sedím v křesle a s rukama zvláštně složenýma na prsou klidně sleduji, jak vítr trhá stromy i s kořeny, zvedá je do výše a
tam je láme na malé třísky. Ozval se hrom a řinčení okenních tabulek.
Vítr odvál všechno světlo a teď je tma. Tma... klid, samota a já jsem nehmotným bodem. Možná jsem celá tma. Možná jsem jen její nekonečně malá částečka. Ale cítím... že ruce mám pevně uvězněné na
prsou.Some rights reserved. This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 License.
všechny ty výtvory mají s tématem společnou tak maximálně barvu, zvukový nahrávky jsou spíš k pláči a texty je naprosto scestný.
http://www.uloz.to/9163318/paralelne-svety-doc