-
Soutěž již zkončila. Ale v rýmování na přání pokračujeme!!!
Mám na CZsharu dost kreditu, takže jsem se rozhodla trošku ho věnovat. Převedu ze svého ID na vaše. Vyhlašuji tedy soutěž o nejlepší básničku na jakékoliv téma, tak nějak o životě - bez vulgarismů. Soutěž potrvá do 26.5.2008. Těším se na vaše básně a doufám, že se i pobavíme. Pokud to bude fakt skvělé, možná věnuju i víc. Samozřejmě mně můžete pomáhat s rozhodováním a psát sem své názory.
Hawkeye se stal vítězem, ale vzdal se své odměny. Tak jsem vítěze posunula a zbylé 3. místo rozdělila.
1. místo - 12 GB + 10 THX buburadley
2. místo - 9 GB + 7 THX SliderV3
3. místo - 6 GB + 4 THX lvvi (2GB + 2 THX)
line (2GB + 2 THX)
Anysek 10 (2GB + 2 THX)
cena útěchy 1 GB + 1 THX tessman
Alex: Schváleno
-
Tak tady je.
Roničky prdlačky,batman je pako.
Pohlavě spad do hnoje.
Smrdí mu sako
-
Kravička
David125
Uviděl jsem kravičku,
neměla jednu nožičku.
Už ji nikdo nepomůže,
jezdí už na kryplkáře.
Navštívilo ji tele,
s mravencem u prdele.
Přineslo ji telku,
ale nebyla vcelku.
K večeři má směs,
to je ale děs.
Ráno má hubu modrou,
Pila zase slivku dobrou.
Tak a tady je moje dilo. ;)
-
"NA PALOUCE"
Na palouce,...... za svitu měsíce
tančili nahatý dva Zajíce
A Koroptev!......čuňák jeden
Ten tančil nejvíce!!!
-
TRAPAS
-------
Budík řve a světla hodně
rodič na mě pouští,
jedno další odpoledne
v puse jako v poušti.
teplá postel tiše brečí
starosti však jiné tíží mne
na záchodě prdy v křeči
toaleťák došel ,NE!!!
Hledat důležitou listinu
vydal jsem se v pyžamu
Krokem krátkým poskakuji
šišku svou si zastrkuji
Ale! pozor, padám náhle
blbý prah mi zhatil plán
o křeslo si jednu křesnu
kam já šišku teďka dám
-
Duše
Duše zmožená, duše má,
smutná ,uplakaná, zhýraná,
řekni mi duše, kdo tě zná?
Lásku prožít, lásku mít,
slzy už nikdy neronit.
Duše zmožená, duše má,
řekni mi duše, kdo tě zná?
Radost, štěstí, můžeš chtít
jen tu bolest neprožít.
Osud tvrdý, osud chtěl,
smutkem, smrtí, tě oněměl.
Duše zmožená, duše má,
proč jen strádáš, proč jsi má?
--------------------------------
:)
-
neco meho :)
-----------------------
Jednou přijde ten den,kdy i realita bude pouhý sen.
Temnota temná, temnota černá,
v základech tak silná a tak nebezpečná.
Přichazí ve stínu duší, leckdo už ji slyší,
všichni se ji už bojí, je to jak prochazet se v temné rokli.
Zvony pomalu odbíjí, nikdo však nic neslyší,
stejně to ví, temnota ma zlé účinky.
-
Po tapetě stékal hlen
byl jsem z něho okouzlen
ach ta zeleň, ach ta žluť
hned jsem na něj dostal chuť!
Byl tak krásně zelený
slíznul jsem ho ze stěny!
Hlen mne v krku zužuje,
na zeď zpátky putuje!
Namazal si ho na chleba,
zklouznul ten malý nezbeda!
Sedl si s ním do koutka,
Mňam! To byla pochoutka!
-
moje tvorba - bohuzel az moc ze zivota :(
Proč mám žít bez Tebe,
jak Země bez Nebe?
Proč mám žít pro Tebe,
když ty nejsi to nebe?
Proč mám vůbec žít,
chtěl bych v životě jen snít!
Nechci žít pro Tebe,
chci žít pro nás.
Kéž by si napsala, teď myslím na nás,
kéž by jsi napsala nejsem já, ale my…
Kéž by bylo nějaké my,
kéž by nebylo jen Ty.
Kéž bychom byli my dva
ne jen sólo ty a sólo já.
Kéž bych mohl změnit svět,
a ne napsat jen 5 blbých vět.
Kéž bych mohl uveřejnit tvé
jméno, kéž bych Ti tady nemusel
říkat jen Má Princezno, Má Lásko,
Moje Beruško, Hvězdo jediná.
Jak zarazit svoje city, nebo
jak změnit Tvoje city.
Jak začít s jinou odznova ,
ne zpravovat to pořád s Tebou
vždyť už je to jako osnova!
Osnova co snad nikdy neskončí,
kde stať opakuje se stále dokola!
A já už mám strach, podívat se Ti do očí
strach z toho že zase najdu lež,
a Ty my zase řekneš "Nechci Tě už běž"!
Nevíš jak mě to ničí,
nevíš co to ve mně dělá,
já tam jen tak stojím a tvářím se
jako že si z toho nic nedělám.
Ve skutečnosti mi to rozežírá srdce,
jak kyselina, vylitá na bezbrané ruce!
Ještě víc mě ničí,
když zamnou přijdeš,
když chceš všechno zpátky,
a já vím že Ty mi jednou zase řekneš
"Nechci Tě, už běž"
-
INSPIRACE
Uléhaje večer s myslí
jakou báseń zplodit ráno
Vždyť verše neznám bavím se spíš čísly
tak ti nevím neznámá ty .... KIKI .... dámo
Oči zalepeny...... mžouraje ... a vstávám
dávno kohouti už dopěli
Neměl tolik dolévavt jsem dámám
a můzy veršů jsou zas v p......
Jak jen začít, jak... jen jak?
a stupidity v zamlženém oparu
Permoníci přepínají čudlíky v mém mozku ....cvaky ..cvaky ...cvaky.. cvak
neměls včera hloupý chlape brousit do baru
Cestou do sámošky pro rohlíky
doma ani kůrku chleba ..... to je kix
Stále s myslí na tu KIKI,
na ty gigabajty a to THX
Kouká po regálech ... po nějaké inspiraci
a tu ejlhle !.... koupí fíky, tři knoflíky, maj tu dýky, kliky, dudlíky a i vložky... prý jsou nanějaký píky
Cítí spokojen že nálada se vrací!
rekvizity ispirační nese domů ..... ach ta KIKI ... tak dychtivý až v oku tiky
Doma vše je vyskládáno
sedí .... čumí .....pořád nic!
Teď jen nápad milá ....KIKI....milá dámo
Příště napíšu snad trochu víc ;)
hezkej den lidičky
-
V prostřed kabelů se točí romantiky had?
co ikona se tlačí nesmělosti statečnost,
kdo tu byl a vášně polkl lupičem ten co má hlad?
a mezi řádky tichý kurzor tepe,
pak veršem zabláceným, rýmem záplatovaného dne,
kdo v kanceláři píseň pěje? kdo z výše hory sesedne.
A tu v blikajícím světle kolotoče miliardy hlasů křikem táhlým,
jak mohou tleskat si ty dětské pacinky, ach, utuženy mládím.
Po umělém se prohánějí chodníku abecedy,
a za zvíře zvou si na kabelu stroj.
My mrtvé duše, strach už nepokálí...
do našich srdcí vojsko, plané lásky boj.
Zde každý potom plácne si svá slova, do kabelů se zamotá ten had
a tím končí smutná píseň, zloba.
stop již, zastavit stát.
jen mít rád...
-
Blbě čučim do compu,
strašně při tom blednu,
tuhle blbou básničku,
budu mít až v lednu.
Nenuťte mě dělat to,
jsem už skoro mrtvej,
radši jdu na ulož.to,
nejsem zas tak dobrej.
Končim s tímhle pokusem
o nejlepší báseň,
padám odsaď s poklusem
dám si horkou lázeň.
EDIT: já chci ten kredit!!! :)
Totální hovadina, ale proč to nezkusit...
-
Sedím zase u netu
na war-foru hraji tu.
O kredit na Cézetšáru,
nemám o tom ani páru.
Kdo to pytla vymýšlel,
abych nad tím přemýšlel?
No jasně že ta Kikina,
mám ji pozvat do kina?
Uplácet se nevyplácí,
musím myslet tvrdou prací,
zapálit své buňky v dým,
a hups! - mám tu rým :o ;D
A co když to nevyhraji?
Vždyť si safra tak rád hraji!
No tak se nic nestane...
jiný kredit dostane. :'( ;D
Toš to je ta má básnička,
bude z toho jednička?
Muže byť aj lepší dvojka,
v žádném případě však trojka!
Musím si teď něco stáhnout,
chci ten kredit na šháru,
nebo aspoň pošlete mi,
prémia na rapidšháru. ;)
Bye,bye všem od Anýska :P
-
Už to skončilo?!?
Tak že už to skončilo? Básnění je v čudu!?
Kousek látky, kousek dřívka, velkej špendlík …. bude VÚDÚ!
Gigabity nebudou a THX….. a nejspíš asi sakra po právu
No nejsem blbej? …Nejsem blbec?.... Takhle přijít o slávu!
Já to věděl! já to věděl! to jsem já ! ten nemožně pomalej
No nekoukej se,…. neuchlácholíš mne,…. nemrkej
Jen se těš milá KIKI jen se těš !!!
Mému VÚDÚ píchanci už neujdeš!
Co že!!!!.......... Že to ještě trvá?!!
No to je bomba žádný „najn“… KIKI –ty jsi kočka ty jsi fajn
A má dušička se choulí do peřířek, KIKI !! uu!! to jsem já tvůj věrný Hujeříček
Prostě KIKI je ta prvá! :-*
HEZKEJ DEN
-
.
-
Lásko,já uletím
Už je to tak dávno,ani nevím jak
Kdy smál jsem se s Tebou,kdo ví čemu
Snad tisíc let,co jiskřil můj zrak
Když jsem Tě miloval,na voňavém senu
Šimral Tvá záda,kytičkou z kopretin
Prstýnek upletl s kamínkem maliny
Když jsi mi šeptala "Drž mě,já uletím"
Dal jsem Ti do vlasů,čelenku z lekníny
V tu chvíli dostal jsem,největší dar
Byla jsi nádherná a šťěstím plakala
Do dlaně vtisklas mi,kamínků pár
Právě v ten okamžik,se v nás láska potkala
Chodím tam stále,hledám vůni kopretin
Kamínky od Tebe,v dlaních svírám
Zašeptej naposled "Lásko,já uletím"
Tak prosím vrať se mi,bez Tebe zmírám
Dnes
Kamenem do vody,jsem dnes nakreslil kruhy
Prstem jsem maloval,Tvé jméno na sklo
V závodech o lásku,vždy končím až druhý
Ale přeci jen něco,v dálce se lesklo
Na cestě domů,sednul jsem si na lavičku
Poslouchal ptáky a sledoval děti na písku
Obyčejnou tužkou,napsal jsem Ti básničku
Najednou vše hezké,měl jsem tak na blízku
Bál jsem se hnout,nevyplašit dětský smích
Ptáci v koruně stromu,aby zpívaly ještě
Moc jsem se bránil,ale tál jsem jak sníh
Vše najednou skončilo,s kapkami deště
Zůstal jsem tam sám,pryč je smích i ptáci
Kapky deště rozpouští dětské bábovičky
Pak pod lavičku,pomalu mé srdce vykrvácí
Zas další minci hážu,do života pokladničky
Má vlastní tvorba :)
-
Chci
Chci procházet se zasněženou alejí
Sfoukávat z dlaně vločky třešňových květů
Pozorovat svět z auta,letadel i kolejí
Ty nejkrásnější místa,ze všech světů
Chci pohledem na hory,pohladit srdce
Na obzoru louky,v zeleném hávu
A žal svůj utopit,v nejhlubší řece
Na pole klasů,na voňavou trávu
Chci jen tak..bosý..brodit se potokem
Pozorovat přírodu,v zrcadlení lesku
Vnímat tu vůni a krůček za krokem
Básnit a snít pod oblohou z blesků
Chci slyšet květy zpívat a kámen žít
Potkávat víly,skřítky i jinou krásu
Chci,ale zatím bohužel,mohu jen snít
Přiznávám s náznakem...pláče v hlasu
Chci...a hlavně s Tebou
no ještě jsem přidal jednu :)
-
ne že na to budeš uhánět děvčata ;)
ne neboj, na to mám iné veci ;D
tak ještě jednu,kdyby ta věc selhala ;D
Pastelkou
Začnu žlutou,jak slunce chci plout oblohou
Pohladit a dotknout se paprsky,Tvojí tváře
Je vždycky tam,kde už mraky plakat nemohou
Když ráno budí Tě,jak opírá se do polštáře
Zelenou louku,trochu raní rosou lesknoucí
Kde stébla trávi,ve větru se lehce klaní
V pavučinách jemných,prohání se pavouci
Jako Ty,když ohýbáš se,pod mojí dlaní
Co je louka bez květin,vonících už do dálky
Motýli po nich tančí,barvu v křídlech nevinou
Fialovovou pastelkou,kreslím proto fialky
Mě však stačí pouze málo,vyberu si jedinou
Beru barvu modrou,v dálce slyším řeku téct
V ní Tvé tělo omývám,pod malovaným nebem
Stačí jen pohled do ní,toužíš se ihned svléct
Kůži máš snad s porcelánu,já svým tělem eben
Tak které barvy,teď se kreslit budou ?
Pár malin v trávě,pár třešní větviček
Červenou přimíchám,trochu do slunce rudou
Ještě ji schovám,pro barvu Tvých spodniček
Černou brát do ruky,snad ani nemusím
Možná,mohl bych načrtnout,jen kousek pole
Tam růže pro Tebe,se vypěstovat pokusím
Každé ráno budeš mít,čerstvou náruč na stole
-
Hezký den,
přidám tedy něco romantičtějšího ze své sbírky ;)
ještě než mi někdo vyčte, že jsem to stáhl od někud z netu..upozorňuji, ano stáhl...ale z místa, kam jsem to uložil. www.liter.cz
Jsi nádherné nebe,
světélko každé hvězdičky,
do vzdálených krajů se nechej po měsíčním svitu nést,
jak dotýkám se tebe, bych dotýkal se třpytu hvězd.
Ve vlasech rozkvetl ti sad,
na každém stromu vidím tisíce tvých úsměvů a vnad,
hledím v květenu kousíčku tvého těla,
polykáš slzy, chvěješ se celá.
Cítím tu chvilku a obraz tebe,
vryl jsem si do srdce,teď pláče celé.
Když tu tak ležím na nebe hledím,
poplach už odzvonil, poslední z nás,
tisíce zraněných ach, jak hlasitě krvácí strach.
necítit nohy, neslyšet nic,
vidět tvůj úsměv, to tiší žal,
loučí se voják,
ten co tě miloval.
Poslední nádech, krev dere se z úst,
zavři mé oči, setři můj ret,
tolik své milé, tolik
toho již nestihnu povědět.
...
Něčí to dotyk,
a tichounký hlas,
jak na pavoučí strunu když rosa hraje,
přišla jsi za mnou lásko moje?
jsi se mnou, když přišel můj čas.
Jsi nádherné nebe,
mé nádherné nebe...
-
nie je moja davam to tu len pre pobavenie :
"Stála tam, slabo zahalená,...
dievčatko, ťažko určiť vek,
dievčatko z knižky od Andersena...
snáď predavačka zápaliek?!
Blížim sa ku nej, v očiach slza...
viem. .. sirotou je naisto!
Tu zrazu kurva malá drzá,
vraví mi : "Fajka za tristo"! "
-
sv. Pavlína
patronka města Olomouce
Hvězdičko na nebi, hvězdičko zářící
Jako náruč mé maminky, jméno Tvé dušičku hojí
jak paprsek stříbrný z nebe.
Všechny nás bolavé zachraň a obejmi,
teď prosíme - Královno, Pavlínko, Tebe.
Hvězdičko naděje
Tvé přání tam na nebi, Tvé přání i na zemi,
Tvé přání a vůle - co záchranu nosí.
My lásky Tvé nehodni
ach odpusť nám , odpusť - má ústa Tě prosí.
Hvězdičko zářící
Jak mámina náruč, láskou svou objímáš mocné
i ty co v hadrech se nosí
Tam nahoře, na nebi, Tvá vůle kdo zůstat
kdo za Tebou holý a bosý
Hvězdičko na nebi
Bolest, zlo, příkoří, vše kolem nás hoří.
Ach odpusť nám odpusť – mi hledali sebe.
Drž za ruku, nepouštěj – vidíš ? - já nepláču,
já věřím už v Tebe.
Hvězdičko na nebi, hvězdičko zářící
Jak náruč mé maminky, jméno Tvé dušičku hojí -
jak paprsek stříbrný z nebe.
Všechny nás bolavé zachraň a obejmi,
teď prosíme - Královno, Pavlínko, Tebe.
Hvězdičko na nebi, Pavlínko svatá. Hvězdičko naděje, obejmi, - zvedni nás z bláta.
**********
12.4.2006
Svátky města Olomouce:alegorie na morové rány v 16 století
Text k písni pro malou 6ti letou holčičku
-
Břehy
Kapkou po kapce,stékáš mým proudem
Omýváš mou tvář,hladíš mé břehy
Jsem Tebe plný,spolu,ve mě,plavat půjdem
Je to příval štěstí,lásky,něhy
Po celé délce,stavím si hráze
Ze Tvých polibků za ranního kuropění
V peřejích snů,tak ráda topíš se naze
Jsem pořád řeka ? Nebo už,vodopád snění ?
Mohutním každým Tvým dotekem i pohlazením
Splácím Ti život,vždyť je to tak prostý
S Tebou jsem řekou,či jen pouhým sněním
Koupej se nahá,teď láska je,našimi hosty
Kapkou po kapce,příval štěstí,lásky,něhy
Lásko,dokud nemám dno....nemám ani břehy
K čemu být Bohem
Kdybych alespoň hodinu,mohl být Bůh
Tak vůní milenců,bych provoněl vzduch
Nejdřív bych přikázal,větru i dešti
Ať lásku mi přivane a přší mi štěstí
Jenom pár věcí,co smrtelník nemůže
Na vodu živou,změnil bych kaluže
Trvání noci,bych výrazně zkrátil
Všem co jsem zabil,život bych vrátil
Co bych byl za Boha,myslet jen na sebe
Duhu barvy Tvých šatů,bych pověsil na nebe
Celé ho posunul,k Tvým rukám nízko
Aby jsi na mléčnou dráhu,měla to blízko
Abych jen na rukách,Tě nemusel nést
Když budeš smutná,aby mohla ses svézt
Leden bych proměnil v rozkvetlý máj
V pekle bys vládla,to hned by byl ráj
Po pravdě...k čemu vlastně stát se Bohem
Obyčejné pohlazení,rovná se mu v mnohém
Jen nastav svou tvář,já pak svojí dlaní
Hladit Tě budu,od úplňku do svítání
Pak vůní milenců,se hned provoní vzduch
Duhu Ti poskládám z barevných stuh
V lednu se přitulím,krátké noci bude škoda
Můj dech srazí se Ti na těle-naše živá voda
Nikdy nedopustím,aby jsi smutná byla
Kdyby mi v rukách,poslední síla zbyla
V mé náruči najdeš,upřímné objetí
K čemu být Bohem,toho necháme pro děti
-
Každý něco
Měsíčku na nebi,neboj se sviť
Pavoučku v trávě,spřádej svou niť
Potůčku v lese,klidně si teč
Užovko na skále,svou kůži svleč
Větříku líbezný,svou píseň hraj
Ty zimo smutná,změň se už v máj
Andílku můj,přestaň být snem
Vy noci dlouhé,staňte se dnem
Zahrado bez květů,ukaž svou krásu
Lásko má jediná,zastav se v času
Píšťalko němá,mé básně foukej
A krásko bez lásky,na mě se koukej
Malíři bez barev,maluj i tak
Zastávko na konci,čekej svůj vlak
Slzičko na tváři,proměň se v sůl
Kdo lásky má dost,ať dá mi jen půl
Písničko smutná,najdi svá slova
Motýlku bez křídel,vzlétni zas znova
Básníku bez rýmu,najdi svou naději
Smrti má hnusná,přijď o něco později
Rybáři věčný,chyť svou zlatou rybku
Ty ztracený v sobě,kudy-najdi si šipku
Hledači pokladů,najdi osmý div světa
A já ? Mě stačila by,jen pouhá věta
Když ne teď ...
Milovat se v tomto životě,nám není přáno
Tak počkáme si na příští,slib mi to prosím
Bude to poezie,melodie hraná na piáno
K nohám všechnu krásu nebe Ti snosím
Říkáš,že jistě budeš luční květinou
Na louce ukryta,kde jenom slunce chodí spát
Budu déšť,kterým květy Tvé se rozvinou
Mraky zas rozpustím,donutím tak slunce vstát
Své city neschováme,budeme je žít
Každou minutu,budeme dýchat spolu
A jeden druhého,si navzájem ctít
Ve štěstí,radosti,slzách i bolu
Jedno vím jistě,miluji Tě i v životě dnešním
Proč čekat na další,teď chci nutit slunce hřát
Na Tvé rty bez polibků,vezmu barvu třešním
Dokud nám život lásku dává,musíme jen brát
Děkuji za to,že jsi !!!
-
O mých básních
V básních svých předháním,hlavně sám sebe
Miluju tolik rým,když hřeje i zebe
Vyznávám lásku...ženě co miluji
Zakrývám bolest svou,písmenky maluji
Co na srdci,myšlenky...poskládám do řádku
Někdy smutek a žal a jindy zas pohádku
Vždyť básně jsou krásné,jsou mojím sněním
A vůbec si nemyslím,že něco změním
Kreslím svůj svět,pár pocitů k tomu
Má báseň je zpěv,v korunách stromů
Jindy zas žal,když srdce mi puká
Potom se tak moc rád,proměním v kluka
Bez zábran,bez viny,jen tak si sním
Bez svolení druhých,jestli snad smím
Mé básně však nejsou,jen bezduchá slova
Tak dokud dýchám,já budu psát znova
A až jednou nebudu a poslední poskládám
V myšlenkách zůstanou,o nic však nežádám
A pokud snad mohu,tak snad jenom přeci
Ať ženě co miluji,zůstanou v srdci
A i kdyby je četla jenom ona,jsem hrozně rád
Klidně pro tu jednu,jedinou,budu dál svý básně psát
-
Ztracená (už opravdu poslední básnička tady)
Už nemám pro koho,Ty jsi byla moje snění
Tobě jsem věnoval,ve svých básních slova
Teď zůstal jsem raněný a v osamění
Tak jako dřív,už nebudu psát nikdy znova
Každičké slovo,hlásku,písmenko i rým
Tolik jsem Tě miloval a Ty mizíš v dálce
A z našeho přátelství,stoupá jen dým
Ani slůvko rozloučení,bez adresy na obálce
V životě jsem přežil,dvě skutečné války
Teď cosi ve mně,neskutečně bolí a hoří
Něco se přetrhlo,jako šňůrka na korálky
V mé poslední bitvě,teď hodnoty se boří
Viděl jsem umírat starce,děti i ženy
Nikdy však jsem nebyl,jako teď zlomen
Přáleství a Andělé na provaze oběšeny
Plazím se po čtyřech,krev crčí mi s kolen
Nikdy nedal jsem na majetky,ani jiné statky
Přátelství to je pro mě,ta nejvyší meta
Ale na bolest v srdci,na tu jsem krátký
Pro svého přítele,poplazím se na kraj světa
Nevyčítám Tobě,to jen já hlupák jsem věřil
Jako vždy upřímný,zbytečně mám srdce velký
Hladinu nádhernou,svou dlaní jsem čeřil
Víš jak dlouho,šetřil jsem na pastelky ?
Jedno vím jistě,už nikdy nebudu asi stejný
Už ani nemůžu psát a nejen pro slzy tekoucí
Nějak hledám slova,co dřív byli samozřejmý
Pryč je můj kvítek i na louce pavouci
Jediné co zůstalo tady,jsou na nás vzpomínky
Ty hodiny,trávené v soukromí,jen Ty a já spolu
Když přikládal jsem pod Tebou,medovími polínky
Když vlasy jsem Ti rozčesal a pak spletl do drdolu
Měj se tedy krásně,snad vzpomeneš si u básniček
Které dlouho do noci i ve spánku jsem snad psal
Pořád nosit budu u sebe,pro Tvé slzy kapesníček
A omlouvám se za to,že jsem k Tobě láskou vzplál
-
Zdravím, Hálkování pana kolegy mi příliš nejde.... představil jsem vám dvě "balady" se sbírky Krev v sudu osudu...
ale teď ještě trošku Dada veršů ze sbírky Imbecilum Demensis (číst na vlastní nebezpečí)
Žes zhlt co rád
tos chrt ne pád
vem kost či drát
a zašťourej
Bys rád se pral
cos hrál to krad
děs vzal si kat
a zašťourej
Dej pýchu tam
kam pýchu dals
nech píchat klas
a zašťourej
Hezký den a žádné šťourání ;)
-
Nastal den D a já plním co jsem slíbila. Moc děkuju všem zúčastněným a velmi se omlouvám těm, na které se nedostane.
Hawkeye mi trošku zkomplikoval situaci. Většina asi správně tuší, že 1. místo získal Hawkeye. Jenže - vzdává se své odměny. Cituji:
... Opravdu mi nešlo o nějakou soutěž,víš jak to bylo.Viděl jsem to a neudržel se,nejde mi o výhru Cením si toho,že držíš slovo ale klidně se té výhry vzdám ve prospěch někoho jiného.....třeba Tebe ...
Dlouho jsem přemýšlela, jak s tím naložit a rozhodla jsem, že tedy vítěze posunu a kredit z posledního místa rozdělím mezi ty na které se nedostalo, a přesto si to zaslouží.
Takže jsem odměnu rozdělila následovně:
1. místo buburadley
2. místo SliderV3
3. místo lvvi
line
Anysek 10
Prosím všechny vítěze, aby mi přes PM napsali svoje ID na CZsharu a já jsem jim mohla převést krédo.
Pokud někdo chce, může sem klidně psát další básničky, ale už to není za odměnu - prostě jen tak.
-
Než zapadne slunce,pošeptej mi prosím,že....
Dnešní den nikdy neskončí,ať nemusím se bát
Na stráni plné květů,se jednou potkáme
Konečně mé srdce vezmeš si,z nálezů a ztrát
Spolu navždy bohatí,ať máme nebo nemáme
Než zapadne slunce,pošeptej mi prosím,že....
Pořád roste strom,který v naši lásku věří
Nikoho jiného,už přeci dávno nehledáš
Velikost našich citů,ani smrt nám neodměří
Já jsem Tvá louka,na kterou večer uleháš
Než zapadne slunce,pošeptej mi prosím,že....
Spolu kapky našich slz,obarvíme do zlatova
Ty jsi mé slunce,já jsem Tvá mléčná dráha
V Tvém životě,nikdo jiný Ti srdce neoková
Jenom ten jediný,pro Tvé květy raní vláha
Než zapadne slunce,pošeptej mi prosím,že....
Chceš pohladit po vlasech,schoulit se v náručí
Stačí Ti pohled můj a taješ jako vločka sněhu
Jsem ta melodie,která ticho bez lásky ozvučí
Procházím srdcem,navždy Ti v krevním oběhu
Než zapadne slunce,pošeptej mi prosím,že....
Vše,čemu spolu jsme věřily,nejsou jen věty
A já budu Tě milovat,jak jen člověk může
Barvou duhy napíšu báseň,ve Tvém světě
Budu Tvůj Anděl i barvou Tvé kůže
Jen prostou větou říkám......Miluji Tě
bonus ;)
-
Doufám,že to není na BAN,když tady s toho dělám cukrárnu ;)
Lístek
Napiš mi na lístek,všechna svá tajná přání
Buď jen má,a miluj mě prosím bez přestání
Na zrcadlo namaluj,svoje touhy rtěnkou
Buď jen má,buď mojí lásky čarodějkou
Nech mi tu prosím,pár vlasů na podlaze
V očích ten pohled,když tváříš se naze
Otisk Tvé rtěnky,na šálku od kávi
Tu vůni parfému,co sladce mě otráví
Pak vezmu ten lístek a přání Ti splním
Dokud pohár lásky,až po okraj nenaplním
Kapku vášně přimíchám,to na moji beznaděj
Budu jen Tvůj,budu Tvůj lásky čaroděj
Z chomáčků vlasů,si upletu pomlázku
A rtěnkou ze šálku,Tě obarvím na lásku
V očích Tvůj pohled,v srdci mi zůstane
I když se probudím a slunce povstane
-
Mému příteli
Když smutek Tě přepadne,a srdce bolí
Víš,že Ti pomůžu,třeba jen slovy
Pokud snad pláčeš a život Tě mrzí
Budu Tvůj vánek,co osuší slzy
Jsem Tvůj přítel,jen láska je víc
Všechno Ti dám a nežádám nic
Uprostřed noci,přes den i ráno
Jsem tady pořád,Tvé záchrané lano
Neříkej nic,vždy cítím,že strádáš
Neboj se nic,že snad o něco žádáš
Nejsem jen kamarád,jsem Tvoje plíce
Když už Ty nemůžeš,já dýchám více
Nejsem jen iluze,vždy za Tebou prví
Když srdce Ti krvácí,budu Tvou krví
Nejsem jen snění,v mém srdci jsi host
Pro Tebe v srdci,stavím Ti most
I když mě nevidíš,kráčím Ti po boku
Vždy u mě najdeš,svou tichou zátoku
Strasti Tvé duše,ponesu s Tebou
Budu i houbou,kam všechny se vstřebou
Jsem Tvůj přítel,jen láska je více
Ve dne Tvé slunce,v noci Tvá svíce
Tak neboj se nic,jsem pro Tebe tady
Zámky Ti postavím a zbořím hrady
-
Chci...
Chci s Tebou zmoknout,v květnovém lijáku
Tvůj svůdný pohled,mě dostává do tlaku
Chci cítit svou zkřehlou dlaň,ve Tvé ruce
Při procházce oblohou,po zelené louce
Chci pozorovat krásu přes Tvůj pohled
Aby má všednost dní roztála ihned
Chci s Tebou procházet,zahradou záhadnou
Jen škoda těch květů,co před Tebou povadnou
Chci s Tebou na kraj jít,tam,kde je konečná
Nebuď jen přízrak a staň se už skutečná
Chci v očích Tvých třpytit se,jak zlato ryzí
Cítit Tvou vůni,co zatím je cizí
Chci procházet po špičkách,po Tvém těle
Zakrývat rozpaky a tvářit se směle
Chci s Tebou ležet,na sklopeném sedátku
Tu chvilku zachytit,ve zpětném zrcátku
Chci zažít,ještě spoustu těch okamžiků
Tak nenech mě utopit,v moři mých vzlyků
Chci.....ale to Ty však jistě víš !
-
Jen pár slov
Trhá mi srdce,když pláč máš lásko na řasách
Když s tváří něžnou,v bolestných grimasách
Choulíš se do rohu,máš v očích žal
Teď jsem tu od toho,abych Ti psal
Chyť se mé ruky,půjdeme spolu na procházku
Vezmu nějaké ty slova,slabiky i samohlásku
Přinesu náruč růží a snad i sedmikrásku
Na papír nakreslím a napíšu Ti svoji lásku
Možná si říkáš,že jsem lhář a slovy Tě podvedu
A má báseň,jen snůžka lží,je obalená do medu
Jen prázdná slova,bez pravdy a bez vzhledu
Jen abych svedl Tě a potom uložil do ledu
Nejsem lhář,chci Tě pohladit,jak slunce za svitu
Má báseň je balená,jen v krabičce s pocitu
Věřit mi nemusíš,píšu dál bez dechu
Nechci Tě svést,jen položit do mechu
-
Děkuju!...... jsem ohromen
Bral jsem to jen jako žert a tak to cítím doposud. Doufám že se neurazíš když si tu cenu také nepřevezmu. Bavilo mne to a Tvé ocenění je pro mne opravdu víc než ty bodíky a bajty:o))
Tož poslední ... jako poděkování Tobě:
Buburadley :-*
Díky
Mámin šepot, … malý klouček v klidu poslouchá
ticho, …. Temno,…. pod víčky
přes most …… bílé ovečky,
a spánek bezstarostný zahalil se noci do roucha.
První dotek …..pusa….a její krásné na nosíku malém pihy,
dotek letmý, …..v tom opojení stínu svíčky záře
jak zapomenout na rumělku mladé krásné tváře
kdy láska, bolest, …. ..bez rozdílu …v tom věku pubertálním, působily stejné rýhy?
Bože utíká to s němcem v zádech nebo angličan?
Alzhaimer anebo dobrý přítel Parkinson
no .... je to kámoš blízký.... je to On!
A každý směřujem i s věncem do těch stejných bran
Ach …kdy to bylo.... mámin šepot….byl jsem ještě maličký
ano, ano čas to odnes……voda teče ….osud pílí
miluji však onu skromnou chvíli
kdy náhodou… snad…..opět….. přihodí se vlhko pod víčky
KIKI …..mockrát děkuji za ocenění…..a snad i téhle básničky :o)))
[/color]
-
Soutěž již zkončila. Ale Vaše básničky jsem můžete psát nadále.
-
Vzhledem k tomu, že je o rýmování zájem, jsem byla vyzvána, aby se pokračovalo. Padl i nápad, aby to nebylo z vašich starých sbírek, ale aktuální reakce. Takže se bude rýmovat na dané téma. Můžete sem psát nápady a já něco vyberu.
-
Prosím
Miluj mě bez bázně,předsudky stranou
Zašeptej lásko,v průvanu bez dechu
Objímej něžně,když Tvé oči planou
Zastav mé srdce,tluče tak ve spěchu
Protékej ústy,dál přes moje dlaně
Projdi se travou,chci vůni Tvou dýchat
Oslaď mé rty,odkryj své zbraně
Napni se do luku,neboj se vzdychat
Ukaž svou nahotu,ve světle jitřenky
Zatancuj valčík,hvězdy nám chtějí hrát
Jak moc Ti chybím,namaluj písmenky
Nakrm mě sněním,tak utiš můj hlad
Nauč mě básně psát,zruš noci probdělé
Než v moři utonu,na srdci zahřejí
Pohlaď mou tvář,jak umí to Andělé
Pak splyneme spolu,v nebeské peřeji
-
Okamžiky
Ty chvíle,kdy Tvé vlasy voní,jako jasmín
Ty chvíle,kdy říkáš mi,že líbat Tě nesmím
Okamžiky milování,které nám nikdo nevrátí
Okamžiky bez nás dvou,smutek duši uchvátí
Jen okamžik pouhý,možná den,snad celý rok
Zatínám pěsti a šeptám "Lásko,jsem cvok"
Ve vteřinách osamění i v hodinách pláče
Nemůžu vzlétnout,zpívat..jsem raněné ptáče
V poločase života,půlka už je odpískaná
Počítám vrásky,srdce je zeď oprýskaná
Kdy tvář se stává bílou a kůže zdrsní
Ve snech Tě nevídám,už dávno se nesní
Při západu slunce,v posledním paprsku světla
Kdy v mých dlaních,jsi jak poměnka kvetla
Hodinu před ránem,při stínu vzpomínek
Stala jses průzračnou,ve sklenici bublinek
-
Překvapení
V lednici chladím láhev bílého vína
Přiznávám...zkusím Tě opít málo
Pouštím hudbu,pokojem zní mandolína
Opravdu malinko,jen aby nás poohřálo
Hezky jsem vykoupán,hladce jsem oholen
Po celém bytě,všechno se provoní
Podávám lásku,bude mým vrcholem
Oknem sem proniká,pach vůně jabloní
Na stole prostírám,příbory,ubrousky
Ve váze květina...tulipány miluje
Doufám,že touhu Tvou,roztrhám na kousky
Svíčku tu zapálím,krásně vše zbarvuje
Snad jsem už připraven,čekám Tě Andílku
Pocity různé,nejvíc potí se dlaně
Pěkně Tě usadím,v růžovém křesílku
Tak můžeš vstoupit,svou chůzí laně
Najednou chvěju se,jak květu stonek
Zrychlený tep a srdce mi buší
To bude tím,že ozval se zvonek
Nervózně polykám,svou maličkou duši
Stav rychle zjišťuju,přes dveřní kukátko
Tak je to tady...Budu chlap a věřím v sebe
Rychle se pudruje,schovává zrcátko
Pomalu,bez bázně,tak otvírám nebe
Čekal jsem mnoho,ale ta krása,láme můj vaz
Stojí tam Anděl...Teď chlapče se snaž
Nádherná postava,dmoucí se ňadra a vosí pas
Oči se lesknoucí jak v úplňku pláž
Když už je tady,snad pozvu ji dál
A že jsem elegán,s kabátem jí pomahám
Stojí tu předemnou,vše,co jsem si přál
Má citrónu vůni,jen těžko se přemáhám
-
Převod kreditu už opět funguje, tak co jsem měla ID čísla jsem převedla. Kdyby někomu ne, ozvěte se. Jinak čekám na vaše nápady na jaké téma budeme rýmovat. Tak vy co jste to chtěli, pište.
-
Je to asi na mě :)
Navrhoval jsem KIKI konkrétní téma ...... důvodem byla snaha motivovat, vyprovokovat k nové "tvořivosti" ;D... i ty... nebo právě ty, kteří jsou dobří a jsou tak daleko že psaní už považují za svou životní potřebu. ;) Nebudou tu sice práce ze šuplíku, ale to považuji právě za pozitivní.
Tak tady je můj návrh ... jesti Kiki bude souhlasit? ........... léto - déšť - lásky .......?
Bubu.
-
O.K. téma schváleno. Vyberte si. Tak piště, piště!
-
Pavla(Leto-dest-laska)
Dneska zacalo leto,
zitra bude poradne vedro,
vytahnem rucniky a plavky,
u vody prezijem mesice parny.
Potkame Leose a Tomase Savku,
jak si chladi svou spekatou prcku,
pozadame o podpis,
treba nam Tomas zazpiva z plnych plic.
Kdyz dem tak dal,
trochu bych si ja pral,
abych potkal kocku mladou,
nevinnou a svobodnou.
A hle,tam jde,
bloncka a jak se nese,
slicna,krasna,
opalena dama.
Prijdu k ni,
a jak socka zeptam se na cigo,
hned jak mi ho da a pripali,
poprosim i o cislo.
Nabidnu ji doprovod,
neodmitne a tak jdem k ni domu,
zacne nahle chcat,
tak chytnu ji za ruku a pospicham s ni pod strechu.
Az prestane,
na cestu se opet dame,
po konci nasi cesty,
se do deky zachumlame.
Budeme si oba spolu hrat,
v rytmu tanga se milovat,
poznavat se zvenci,zevnitr,
na konci tam bude LÁSKY nejvic.
Moji LÁSKOU je nadobro PAVLA!!!
-
starblade
WOW dobrý! ;D
-
zátím nic moc příspěvků.....tak jednu rychlovku ode mne:o))
Léto
Je léto.
Je léto Čééče!
To se chodí do hospod !
Léto je
A všude pívo teče
To jenom v MHD až do trenýrek .... stéká pot !
***
Mě do práce se vůbec nechce
No … v zájmu EKO - vzdávám se jí hned…
bez montérek kupodivu rád a lehce.
Pohled zpoza továrenských vrat?
Fuj!…
Copak?... že mám odolat?
***
Je léto
Čas tak příjemně se vleče
A hezká Nymfa ….“inspirace“….. ta by přišla vhod !
Léto je!
Je léto Čééče!
A lidi chodí do hospod!
***
Cestou k vodě přemítám:
I to léto jednou skončí…..
i doba krátkých sukní sličných dam.....
***
Být bez práce, …. a okusit ..... tu dlažbu
Dlažbu tvrdé ulice
Pracovat?... To se mi nechce! Teď podlehnout chci !!!
jisté Báry od rybníka
- minibikin nabídce! -
***
Slunce paprsky tu křivky hladí…
A u rybníka…hezký, do zlatova vopálený kočky
Jak jen moh jsem sakra !!!
doma zapomenout …. ty blbý, malý, ....
dioptrický čočky!?!
***
Je léto
Jak říkal jsem…ten čas se vleče
A v mlžném továrenském oparu,
už zapomněl jsem na tu nymfu od rybníka
na Báru
*
[/b]
-
Pro Alenku
Kdybych Tě potkal v modru studánky
Nad vlastní obraz nakloněnou
A vlas Ti pomalu padal na spánky
A bylas ještě více ženou
Potkat Tě v polích průhlednou jak dým
Když léto podpaluje slámu
Ohněm co máš v očích nachovým
Beránky z jihu, moře lánů
A třeba znavenou, jak šedošedý den
Na chodníku, v kině, nejvšedněji
Chtěl bych Tě potkat v srdci Tvém
A nikdy víc pak neodejít
Pro Alenku
Zdali si vzpomeneme na zmarněné lásky
U nichž jsme jen krátce srdce ohřáli
Prach sedl na květ jasmínu i sedmikrásky
Na krystalické acháty i sněhobílé opály
Prchající čas, vzpomínky jen v dálku žene
Bez naděje, že jedna z nich se navrátí
Tvé srdce bleskem lásky zasažené
Mlčky se jen vyhýbáš, vzpomínkové souvrati
Dnes v nedočtené knize veršů
Našel jsem slisované plátky růže
Jak staré cenné mince odepsaných ztrát
V přístavech bez plachet jsou lodě
Připoutané k osudové skruže
Stěží se mohou k novým břehům odpoutat
-
uplynul nějaký pátek a tady je mých pár posledních amatérských výplodů ..........:o)
Nedělní…..
Jemné nitky slunečného rána,
pod přivřenými víčky.
Blízkost rtů a pravidelný teplý dech,
na ještě spící kůži.
Líný sen, co sám chce zůstat tiše,
s něžnostmi té noci.
Vůně teplé, čerstvě uvřené kávy,
polibkem chuť na rty píše
Zastavit tu chvíli chtěl by napořád,
čas vrátit na křídlech
A zlaté, letní pihy, na nosíku malém, po mamince
v tu chvíli neví že už nespatří
Čas nevrací se, osud neoblomíš ….. snad ……. jen někdy
náhodou ….. a ve vzpomínce.
[/b]
Bubu
-
Tak málo
Tak málo stačí …….. mít lidské Štěstí na dosah ….
Ve víru sněžném, vítr krouží zimní melodii v moll
tam do podloubí ….. kde v čirém zimním vzduchu tají se až dech
plášť přitáhne muž osamělý, starý, ke svým skřehlým ramenům.
A čas ….. si klidně plyne s každou novou vločkou na řasách.
Kdes v dáli, rolniček zvuk známý,
křupavé stopy …... ticho noční, prázdné ulice,
cos milého mu připomíná z mládí ….
Snad štěstí vánoc …… a rozesmáté tváře za oknem
Osud, ten neúprosně dlouhý film, kde siluety lidí
jak vločka, v holé, natažené dlani mizí,
zapomenutých pár slz, na dětské tváři
a tolik snů a tolik přání, co nestihly se vyplnit…..
Sněží ….. a hebké ticho kolem, .…. spěchat není kam …..
jen stát a pozorovat chumelení ….. kol světla luceren
Do prázdných stěn už dávno stín se opřel a v krbu oheň dohasíná …..
on ví, že čas už nikdy nevrátí ty chvíle, kdy nevšiml si ….
Že jen tak málo stačí ……….že Štěstí tehdy stálo vedle něj.
[/b]
-
„Veterán“
Bez aureoly pěšky, co noha nohu mine, jde prašnou cestou unavený „hrdina",
ni famfáry, ni štít, ni meč, ni dav co mává kolem cest.
Na atomy rozdrcený, v prachu, plouží se náš rek, jak rána nezhojená .... a v hlavě otupělá zlost.
Jen prázdno, pohled slepý, kdos tu ordén na klopu mu připíná a rukou třese.
Čís umaštěná potem, čís lepící se dlaň, čís prázdná slova, čís peníze a famfár skřehot táhlý .... nesmažou,
když v cizí prsa bodákem se nořil .…. tu prosbu mlžících se očí ….. a chroptící zoufalost!
Vrátit se, jen přání prosté, snad tisíckrát a každý den, vždyť nechtěl tolik, on chtěl domů, chtěl přežít jen.
Jak s duší sprzněnou, jak umlčet tu agónii z provinění, jak odhodit co na hřbetě si táhne sám?
Zkrvavený cizí manžel, snad hezké ženy, snad táta dětí, co tak dlouho neviděl a syn matky, kterou nikdy neuvidí lkát.
„Čas nevrátím", náš hrdina si tiše šeptá ..... a bodák potřísněný cizí krví ..... a onen zohavený cizí trup.
Kdo hrdinou je nyní, ….. kdo konci fanfár v černém vládne, …. kdo vítězem ..... kdo poražen?
Skřek havranů nad vyhřezlými střevy v polích a pěna v ústech s krví smísená, ..... on tuhle partii přec nikdy nechtěl hrát!
věnováno neznámému hrdinovi z I. světové
(čas maže ideály zůstávají jen oběti které za nic nemohly)
Bubu
-
to buburadley
musím říct,že od té doby,jak ty říkáš,co uplynul nějaký ten pátek,jsi ušel opravdu velký kus cesty.
Takže i jako chlap musím a nestydím se říct, že tyto tvé poslední verše jsou opravdu krásné a podle mého ty nejlepší,co si tady napsal ! Moc se mi to líbí,zejména NEDĚLNÍ a TAK MÁLO :win ;)
-
Teda pánové, jste úžasní!!! :) Jen zírám, že jste se k tomuto tématu vrátili a díky za to. Přijde mi, že v některých verších je tolik citu, romantiky...., ale v životě bohužel už tolik ne. Nebo aspoň kolem mě.
-
"Mému příteli"
Hawkeye - před touhle básničkou ale i před ostatním co píšeš, musím smeknout .... celé jsem si to znovu po dlouhý době přečetl a jsi fakt jednička. Je to sice hodně o lásce to já až tak nemusím, ale je to profi.Skoro se stydím sem ještě něco posílat:o)))
Bubu
-
tahle tvá „Veterán“ mi připomíná něco mého.Napsal jsem to ke dni veteránů pro dědu mé kamarádky
Hrdinové
Klopýtajíce o vlastní iluze se vrací domů
I přesto pořád jít se vztyčenou hlavou
Kde jiní zůstali stát zvracejíce hrůzou
Oni dívajíce se smrti do očí,šli hrdě dál
Vyhaslé ideály se plazí po bledých stěnách
Stejně jako střepy nadějí válí se v blátě
Těch hrdinů co pro nás se lámali v kolenou
Pro nás,pro jejich děti,pro naše sny
Už tak dávno se změnil tenhle náš svět
Většina z nás skrčená za ostnaným drátem
Kdy všichni si na válku jenom hráli
A přitom krvácela tahle naše malá zem
Nemůže být každý a vždy jenom hrdinou
Vždy ale přeci jde pořád zůstat člověkem
Ta řada jmen nesmí zůstat jen písmeny na pomnících
Jejich činy musí navždy zůstat v našich srdcích
Vždyť hrdinové neumírají přeci zbytečně
-
Hrdinové
Jo! Pohled z opačného břehu řeky než ta moje.
Pravda, hrdinství má opravdu cenu. Když je v tom člověk dobrovolně.
-
Teda pánové, jste úžasní!!! :) Jen zírám, že jste se k tomuto tématu vrátili a díky za to. Přijde mi, že v některých verších je tolik citu, romantiky...., ale v životě bohužel už tolik ne. Nebo aspoň kolem mě.
Tak tady máš ode mne malý dárek pro potěšení.
Je to sice spíchnuté narycho, ale je to jen pro Tebe :-*
Jak malý motýlek, já usedl na tvoji dlaň,
jen tiše posaď se a přivři víčka.
Na chvíli zapomeň, v růžovém zasnění
a nemysli kam nymfa smutku, hrotem šípu míří.
Osud tvůj teď nekončí a nechce žádnou daň,
a ne každého si napořád, ten lumpík osud štěstím hýčká.
Já vím že poznáš, až ti dva si role vymění.
To po tváři tě pohladí, mé pampelišky chmíří.
-
Moc děkuju a mám radost. 8)
-
Pro Alenku
Lásko, proč přecházíš mě stále nevšímavě
Jen jako hrstka vloček kopretinek v trávě
Mohou se vrhat ke Tvým nohám slova
Zkus v dlaních zadýchat mé srdce znova
Dny bez Tebe mám odkázané v závěti
Byla bys u chudáka, žádný palác králů
Nic pyšného a nádherného nedám Ti
Než prostotu jak chléb a trochu soli žalu
Jen co vidím Tvé oči, smějící se v lilijích
Hned cosi překrásného ve mně rozezní se
Jako když tenkrát sprchlo v lipových alejích
A všude plno včel - Lásko, ještě ohlédni se
A kdybych nesnesl to, shořel na jemný prach
Na popel čistý, jak mé srdce stále ještě
Ať popadne jej vítr a nese po horách
Kde v kalíšcích spí, šťastné slzy deště
-
Nahá
Vůně blížícího se jara a noc svůdně prostovlasá
Jak umí být jednoduchá,když miluje nahá krása
Šepot bledých hvězd zradí sny všech milenců
V rozhoupaných stéblech trávy bude slyšet vzlykot snů
Rozpálená těla ochladí rosa,padajíce na naše rty
Z hluboké studny napije se jen ten,který srdcem uvěří
Vítr přestane vát,dech v obavách zatajený
Půjčené touhy všech snů už nevrátíme zpátky
Pak ruměnec zalévá její tváře,když v ostychu se obléká
Jaká krásně jednoduchá .... je nahota člověka
-
Pátek 13
Pánové a dámy, teď řeknu vám to na rovinu,
nechápu kdo vymyslel tu strašnou volovinu.
Proč v ten den se jenom stíny po ulicích plouží?
To jako smrtka Pátek třináctého kolem krouží!
Tak přijměte ode mne pár malých rad
poskytnu je nezištně a jako váš kamarád
Dej si pozor na zákeřný chodník,
než naděješ se,on jistě vyvrkne ti kotník
.
Nevyhledávej a střes se temných zákoutí,
tam Pátek třináctého číhá a krkem ti hned zakroutí
Oblékni si kalhoty a nebo sukni tmavou
dnes zaručeně poliješ se kávou
A stačí zaváhat a spáchat nepozornost maličkou,
u stolu č 13, vypíchnout si v restauraci oko vidličkou
Dnes raději se nehádej a nepři s tchýní,
ať tu babu prsatou, zas poslouchají chvíli jiní
Že dáš si pozor tvrdíš zarputile …........ ale kdež !
Co zapomněl jsi dneska , to už stejně nikdy nenajdeš
A že pátek třináctého je zrovna Valentýna?
Tož nechoď jistě na rande, tam stejně přijde ňáká jiná.
-
Možná právě přišla ta chvíle
kdy to musím vyslovit ...
Možná je ještě příliš brzy
ale stejně to chci říct
Promiň,že jsi mne až tak neranila
že Tvé rány už tolik nebolí
Protože,nakonec všechno špatné
se stává znovu minulostí
Já vím,že někde existuje
znovu jsem jí našel
A opět se sám sebe potichu ptám
je tohle opravdu ten pravý Anděl ?
Tolik tomu věřím
ale jen do té doby
než mne stejně jako Ty,znovu neraní
Existuje místo
kde znovu lžu sám sobě
o tom jaký je svět krásný
To místo je v mém srdci
A já stále na tom stejném místě
sním svůj nekonečný sen
i když už se jednou rozplynul
Pochopil jsem,že v té velké bolesti
nekonečného smutku a trápení
Jsou ukryté chvíle štěstí
krátké a lživé
Existuje člověk,kterému nikdy nemůžu lhát
nikdy mi totiž neuvěří
Dívám se na něj do zrcadla
A alespoň jednou v životě jsem teď upřímný
Otevřel jsem knihu splněných snů
a už po několikáté napsal
"LÁSKA"
-
Jsi
Jsi v mojí hlavě
zapínáš melodii našich vzpomínek
opíjíš mé smysly vínem Amora
Jsi na mých rtech
chutnáš jako med,co teče z kalíšků květů
Jsi na mých tvářích
hladíš mne teplým dechem svojí vášně
Jsi v mých očích
topíš mne v zorničkách duhou obarvených
Jsi v mých slzách
zrcadlíš se v nich touhou a láskou
Nechci plakat,že zapadlo slunce,že tady nejsi
přes slzy bych neviděl naše hvězdy
Jsi v mém srdci
nenaplněná touha spí skrčená
v tmavém rohu mrazivé samoty
bydlíš na mém zámku s padajícím mostem
v nejvyšší věži mého vlastního já
Jsi v mojí duši
necháváš ji odhalenou v plné nahotě
když košilka Tvá nevinnosti padá
jako listí na oltář nevinnosti
Jsi v mých dlaních
zaléváš je teplem,promrzlé,nepohlazené
líbáš mé prsty
a necháváš na nich vůni s otisky ženy
Jsi ve vzduchu,která dýchám
jsi všude kolem,tam kde Tě najdou
všechny smysly mého těla
-
Víš…
…mrzí mě to…
…mrzí dost,
…mám na sebe velkou zlost…
…těch pár dnů si moc vážím…
…změnily mě, ty to víš…
…díky tobě…
…Miluji Tě…
…i to víš…
Záleží mi na tobě…
…chci tě vidět…
…nepřijdeš…
…věřím ti, že nemůžeš…
…tím mi však ubližuješ.
Chci se smát a tvářit mile…
…připadám si provinile…
…nechci se přetvařovat,
…copak ale jde se smát,
…když udělal jsem to, co dělat se nemá
…přesto Tě mám stále strašně moc rád
…Bylo to hezké…
…stále mi chybí naše společné chvíle…
Však čas jde dál,
budu muset běžet…
Budu rád i v to věřím,
…že když náhodou okolo tebe poběžím,
…že se usměješ a řekneš,
…ať zpomalím,
…a svižným krokem vedle tebe,
…pod oblohou modrého nebe,
půjdeme
…a budeme se na sebe smát,
…zastavíme a budeme se líbat,
…dále půjdeme ruka v ruce,
…a budeme se milovat…
Bloudil jsem v temnotě
Zkoušel jsem drogy,
Chtěl jsem skončit
Pak jsi přišla ty
A v dokonale čisté tmě
Vysvitlo na mě slunce
To slunce má krásné tělo a tvář ještě krásnější
Však ještě něco mělo
A to je to důležitější.
Má zlaté srdce a čistou duši
Ano lásko, jsi to Ty…
Slunce, krásko, má lásko, zlato,
Všechna slova dokonale vystihují to,
Co k tobě cítím a cítit nepřestanu,
Protože ty jsi důvod,
Proč každé ráno vstanu…
Jít za tebou, pro polibek, či jen pro pár slov
Má pro mě větší cenu než dárků sto..
Dárky čas Vánoc,
Ano přesně Vánoce jsou svátky, které jsme trávili spolu
A na to ti přísahám, že nikdy nezapomenu..
Vím, řekla jsi mi abych nepřísahal,
Já jsem si však jist,
Že v tomhle tě nezklamu..
A také nezapomenu na žádnou z našich společných chvil,
Nebo jak jsem sám u Alexe s tebou byl..
Prožili jsme krásné chvíle
Bylo to hezké a milé,
Chtěl bych těch chvil víc a víc
Ale stále nevím jestli je chceš i Ty..
Chci s tebou mít vztah vážný,
Abychom byli spolu a byli moc šťastní
Miluji tě den ode dne víc a víc
Nepřestanu dokud srdce mi bude bít..
-
Slunce
Za soumraku, za svítání,
slunce zapadá a vychází.
Paprsky hladí listy stromů
a dotýkají se lehce domů.
Sahají až na oceán a hladinu moří,
jeden paprsek po tom druhém touží.
Představ si tam mě a tebe,
představ si tam jen nás dva,
jak toužebně pohlížíme na sebe
a pod námi je ta velká kra.
V té sluneční záři všechno se třpytí
a slunce na nebi vesele svítí.
Všechno kolem je tolik krásné,
to štěstí na zemi bude vždy vzácné....
-
To je báječný že se v tom pokračuje:o)))
Já zatím nic nového nenapsal ... jde mi to jen když jsem v dokonalé pohodě ... a to teď nejsem, ale slibuji že časem taky něco přidám. Jinak Vás všechny upřímně zdravím.
Bubu
-
Smrt v zámku... aneb Život na řetězu
Žili, pili ve skleněném zámku královna a její šašek,
pršel tam rum, sněžil bílý prášek,
královna smála se i bez šaškových kejklí,
v kuchyni zelený koláčky pekli
a když ji jednou smích začal nudit,
začlo to šaška šíleně prudit,
... Co bylo pak?! ... No proč se ptáte,
policejní protokol přece už znáte-
- Uklouzla na schodech zařvala: "ŠAŠKU!",
hrdlo si prořízla vo rozbitou flašku
po tequile...
... Nikdo nemá důvod tvářit se provinile...
... Královna už v pekle vyhlíží své krále,
šašek by se šel vztekem voběsit na šále...
... No ale aby předešel komické debatě
měl by radši dáti přednost kravatě...
... Řikám vám, Šašku a Královno-
bejt šašek a královna
je život na hovno...
a smrt je zlá...
Holiday
Bílá, šedá nebo černá?
To je jedno, každá noc je perná,
v Perné u Mikulova,
myslíš, že se dá žít i znova?
...ten samej život, jen vynechat ty chyby,
bejt normální...nelhat, plnit sliby..?!?
Tak co mam dělat?..."Spát!"...to se ti řekne lehce
"Di spát"... jenže já neumim dělat, co se mi nechce!
Věci, který prej maj se stát, ať se stanou,
vždyť stejně nemaj na vybranou...
...teda, ještě že umírat neska není povolený,
když Dr. Smrt je taky na dovolený...
Graved grace
Asi jo... je to podlý,
když někdo jako já k Bohu se modlí,
možná proto nepřestanu... a ze vší své podlosti
budu lhát... BOŽE... sem dobrák vod kosti!
... proto teď dopiju tu flašku s nápojem božím,
srdce na dlani si zpět pod žebra vložím,
a na náhrobek, hned vedle „RIP“
dopíšu si: Teď je mi líp...
-
Myš v rohu
Sedí myš v rohu
v pastičce má nohu
sedí tiše občas pípne
stejně asi brzo chcípne.
-
Všichni její kamarádi
pozorují myšku z dáli
slzy v očích smutek v duši
Jak tohle skončí jistě tuší
Čeho se as chudinečka malá dočká
když tu blíží se sousedovic kočka tlustá
a po čumáčku kanou bolestné slzičky
jejich dobré kamarádky myšičky
-
RUSKA HYMNA seru neruste me hovno leze ze me vytiram si diru saham po papiru.my druzy a bratri sereme za tri zachody nam patri patri nam cely svet.ps puste si hymnu a zkuste si to
-
cellistka
Ty Tvé básničky jsou moc pěkný zvláště "Graved grace" se mi líbí, ale i ostatní :)
-
cellistka
Ty Tvé básničky jsou moc pěkný zvláště "Graved grace" se mi líbí, ale i ostatní :)
moc díky :-*
-
Ležím
Ležím a zírám,
oči mi těžknou.
Slzy své sbírám,
však matně se lesknou...
Únava mě zmáhá,
už nemohu dál.
Schází mi život.
Stojí opodál.
Volám na něj, avšak marně.
Proč to dříve šlo tak hravě?
Už je konec různým hrám,
Přišel ten den. Umírám... Snad...
-
hezký ;)
volné pokračování::o))
On zdráhá se vrátit, v plášť černý se hrouží
A výčitky dávné v mém životatoku
jsou podzimním chmířím co kolem něj krouží
Jak nicotné smítko v mém zkaleném oku
Na prosbu v očích jimž pohled se krátí
opodál stojí a tiše se dívá
jen úsměvem trpkým můj pohled mi vrátí
A ví že jsem pochopil , že tak už to bývá
[/b]
-
nepřidá se někdo?........................... ;)
-
Prejráj
"Laska je k***a
a život je pes,
nestíháš pomalu ani jedno jabko si urvat
a už řvou Slez!"
... říkáš mi- snad s nadějí
na ňákej muj optimistickej žvást
"a černý myšlenky se hned někam podějí"
však nenechej se zmást
Jindy...
... jindy bych našla tisíc argumentů proti,
teď říct ale nemám co ti...
Dnes...
... dnes odpovídám suše,
že mi mluvíš z duše...
-
Slečna Smrt
Sudí sedí na osudí
jako žába na prameni,
na krku tě ocel studí,
krev ti stéká po rameni...
... a krok sun krok se blíží líně,
krásná, svůdná černovláska,
divoká milenka a něžná vražedkyně,
na rtech jed a v srdci láska...
... zbytek života svým polibkem dusí
ta kráska není zlá- jen dělá co musí...
-
V rákosí ,kde se už plavky nenosí,
skočila Veronika do rybníka,
za ni Radek placáka,
hned ho tahá za ptáka.
(tu sme vymysleli na jednoho kamose)
-
BLUES
Stále jsi hebká jako pavučina
kterou vítr mi vpletá do tváře
Vždy lechtivá přítomnost Tvá
se zvláštním pocitem,když zůstáváš
Na prsty navlékáme vzpomínkové blues
schouleni za úsměvy pocitů po kapsách
Tak zase na chvilku stáváš se snem
nic víc....snad slib mi jen prosím
Abych Tě neztratil,světla už nezhasnem
-
Pohled do zrcadla za zrcadlem............spatří sebe
a v údivu stáhne napýřená křidélka tokajícího tetřívka.
Tři oříšky v otevřené dlani ....jako tehdy, jako teď, jako pak....
znovu, smutně, pomalu, pozpátku ..... překročit ztpět práh
kde králíčkům je zakázáno a princové střevíčky nehledají
a kam už ani kouzla nedohlédnou.
Dnes v tlamičkách klíčky, osudem lasiček kmitají křehce.
-
Včera večer v parku,omrdal jsem Klárku.Teď se se mnou toči svět,mně je 30 a ji 5.
Ona to vsak nepovi,nebot hnije ve krovi.
Dneska večer v parku,vyhrabal jsem Klárku.Včera jsem byl pedofil,dneska budu nekrofil.
Svět se se mnou toči,Klárka kulí oči.
Než jsem Klárce nohy ufik,ještě jsem ji dvakrát přefik.
Hnilobou teď krásně voní v puse se mi sliny honí,ještě trochu horčice,Klárka chutná velice.Dneska večer v parku,nenašel jsem Klárku.
Asi někde zatlela,to mi dělat neměla,a tak v parku zakrátko,mrdám malé šteňátko.
-
hm mordbidní...ani nevím, jestli to sem patří :-\
-
Není to moje.
Tohle mi poslala (na rozloučenou) jedna chvilková známá....a tehdy mi to úplně podlomilo kolena. Dodnes si vyčítám že jsem se o ni víc nesnažil.......Nebo je to nějaká klasika kterou jsem nečetl? Poradí mi někdo?
Mou básničku co tu mám o pár řádek výš jsem ji napsal jako odpověď ... ale nejspíš to nikdy nepřečetla.
nekdy je noc
tak tmava
ze nedohlednu
ani na spicku
tveho nosu
a v krajine
za zrcadlem
Alenka marne
hleda sveho
kralicka
to si pak strasne preju
aby ty tri orisky,
co sviram v dlani,
byly aspon trochu
kouzelne
a pak ještě:
A někdy je mi tak
tak smutno
Že koušu kůru stromů
v zakázaném lese
Na zem se snášejí
usychající listy
A já nevím zda někdy
najdu cestu ven
Pak přijde lasička
se zlatýma očima
V tlamce klíček
A řekne
Moc brzy Moc pozdě
Moc sama
Ale jestli chceš
tak běž
-
tu mou básničku co tu mám o pár řádek výš jsem ji napsal jako odpověď ... ale nejspíš to nikdy nepřečetla. :)
-
o šukačce:o))
Zpěv mořských koníků
Jemně, jen zpočátku jako by náhodou,
úsměv, rtů dotek a zázračné zrození.
Co přijít má blíží se, dychtivost nezvládneš,
poddáš se osudu, s úlevou za víčky koitu plození.
Na konci duhy, se poznání probouzí
lásky tón v chvějivém podbříšku.
Ve vůni touhy, tvé růžové lasturky,
v hebounkém kožíšku.
Ležíc a v obětí, letíce k oblakům,
dlouze a nechtěně třesou se kolena.
Chvění co nedá se zastavit,
nevíš co udělat a copak to znamená.
I když s‘ v to nedoufal, stejně tě dožene
v zrníčcích údivu, duhových kamínků.
Na pláži postele,
zpěv mořských koníků
-
Ztracený anděl
Jen pár svršků, zbytek vůně, zbytek vůně zákoutí
Jen pár svršků v igelitce
Jen pár svršků, letmé ohlédnutí od dveří.
Zbytek vůně trpkých slzí, trpkých slzí po tváři
Zbytek vůně po vzpomínce
Zbytek vůně padající hvězdy na pláži
Trpké slzy, malý klíček,malý klíček od sazí
Trpké slzy, v dlani ukrývané
Trpké slzy, dávno, v slaných ústech, nemrzí
Malý klíček, jen tak malý, jen tak malý, docela
Malý klíček co už neodemkne
Malý klíček, vyhrabaný z popela
Jen tak malý, kousek štěstí, kousek štěstí, co chtěl darovat
Jen tak malý, střípek v oku
Jen tak malý, smutný úsměv, hřích co nelze odvolat
Kousek štěstí nepřiznaný, nepřiznané dojetí
Kousek štěstí, v igelitce
Kousek štěstí vyprchaný, v cizím lásky obětí
Jen tak malý kousek štěstí, vyhrabaný z popela
Trpké slzy v slaných ústech, Zbytek vůně v igelitce
Malý klíček,co už neodemkne srdce tvého anděla
-
Chmířím jak v vánku jarním
Pavučinkou v létu babím
Noční vílou na plovárně
Lístkem barevného podzimu
Slzou co ti na ret stekla
Vločkou poletujíc v tichu zimním
Zdáš se zprvu
než tě vdechnu
než obejmu tě
než mne ochutnáš
než ochutnám tě
než mne nasytíš
než zbavím se tě
-
Sabat
V ztřeštěném víru
v listoví keřů
šíleném reji
v korunách stromů
kmitají stíny
pět siluet dravých
bizardně rychle
kol ohně se točí
Víl smyslných
hebounké klíny
*
Tu za vlhkou kůrou
neviděn stojí
užasle zírá
opojen vánkem
tajemné noci
ruky se chopí,
čís studené doteky
podléhá vůli
oddán a bezděky
kouzelné moci
*
Noc mladá a temná
na louce plamen
uprostřed jisker
pět dychtivých panen
jej do víru vtáhne
kol pasu jej drží
rychle se točí
do oblak míří
bezbranné tělo
jen po lásce prahne
*
Únavou zmožen
slabě a něžně
v obětí lapen
do trávy klesne
na louku v rose
pět doteků těla
pět párů očí
přivřená víčka
chtěl by se bránit
chvějíc a bose
*
Však podlehne svodům
růžových tlamek
jazýčků smyslných
v tajemném tichu
tam na vlhké trávě
v zákoutích tajných
zvířecky pospolu
klínů pět hebounkých
extázi vrcholu
prožívá právě
*
Hrůzná vtom proměna
Babice vrásčitá
svírá jej sveřepě
skřehotem ječivým
vítězství zvěstuje
bezhlesým výkřikem
v hrůze a bezmocný
hledíc jak bezzubá
blaženě v Sabatu
beránka hoduje
*
Vílám a přeludům
chvíle ta čarovná
právě už dozněla
ohně žár dohasl
Luna již zmizela
svítá a studeno
na trávě v bezvládí
hanebně zprzněno
tělo se probouzí
bez vůle docela
*
Zvon budíku v posteli
z únavy záhadné
nepoví tajemství
vědomí ztrápené
vzpomínku jedinou
než znovu tam na louce
za ruku pospolu
s jeptiškou Valpurgou
za rok se setkáme
k Sabatu pěšinou
-
To koukáte-bílé hub*
zaplatíte za mě dluhy
z vašich daní za práci
cikáni se vyplácí
Do práce já nechci chodit
starou budu nutit rodit
svinčík dělám kolem domu
jak je zvykem mnoha Romů
Kolem sebe všechno zničím
na krádeže pakáž cvičím
řádně platit nemám zájem
energie ani nájem
Kam já vkročím, kde se mihnu
stoprocentně něco šlohnu
u kanálu krycí mříž
na hřbitově zase kříž
Na chlast dobrá každá pětka
něco vysouloží štětka
a podpora v řádné výši
blahobyt mě značně zvýší
Zničený byt prodám tady
v létě letím do Kanady
tam dostanu další mamon
já si žiju jako baron
Až přiletím zase zpátky
nárok mám na ušlé dávky
a pohodu v novém bytě
v žádanější lokalitě
-
Proč?
Proč? Proč jen sedím sám?
Ta prázdnota mě ubíjí...
Cítím se jak ryba.
Co na prut se navíjí.
Jsem lapen. Lapen do pasti.
Do pasti jménem samota.
Kde je láska? Kde je ochota?
Už jsou zde jen strasti.
Proč? Proč nejsem teď s tebou?
Proč musím se trápit?
Chtěl bych být sám sebou...
Do pasti tebe lapit.
Do pasti jménem láska,
kde jsme jen my dva.
Není to jen sázka,
kde jeden vyhrává.
Proč? Proč mé srdce trpí?
Proč už nejsi má?
Srdce nebuší. Jen se vrtí.
I ty už jsi jiná.
Jsi jinde, nejsi tady.
A já stále čekám.
Otočila ses zády,
a já se nedočkám...
-
Co se krátí
je asi jiné
než tvůj sen
nezírej na mně
není čas
jít spát
Píšu
co se ztratí
pryč
nezírej na mně
není čas
žít.
-
díval se do zapadajícího slunce
pak zavřel oči
a otřel si slzy
vytáhl cigaretu
vlak pomalu odcházel
lidé klopily hlavy
ronily slzy
a odcházeli
studený vítr foukal do tváří
šel domů
stmívalo se
mizely stíny
ulice byli prázdné
ty slzy
ruce
duše
alkoholy
blúz
ulice
je jedenáct a chladno a tma a
a jen to smutné blúz
se vznáší
a rozplývá
taje jako láska
a dlouhá chvíle
než dojde do cíle.
-
Pak jsem vstal
vařil si kávu
a myslel na sen
až úplně nevymizel
Je neděle
Bylo horko
boty se lepili ke chodníku
a mně se kráčelo
hůř
Okolo projížděl vlak
pomalu se zastavil
Nebylo do čeho píchnout
knihy plné prachu
Seděl jsem v starém křesle
kouřím cigaretu
a dívám se
jak tančím
uprostřed noci
sám
Stůl je dřevěný
lavice plná lidí
bledých lidí
nebo mrtvých
nevím
prostě tam sedí
pijí a kouří
co chvíli někdo vstane
na jeho místo
sedá někdo druhý
stejně bledý
stejně mrtvý
Boty se lepí ke chodníku
a mně se kráčí hůř
a hůř
Padám
pak vstanu
podám si ruku
chytnu ji
a je mi líp
Byl jsem ve dveřích
když říkala
že už mně nemá ráda
otočil jsem se
sešel po schodech
do tmy
abych dál
mohl jít sám
Sbírali jsme jablka
kousali je a smáli
líbali se
ústa plná jablek
a slin
líbali se a smáli
pak jsem odešel
otočil se a odešel
blíž smrti
Konvice pískala
zalil jsem se vůní
a vyšel na balkón
sedl si
Smáli se
a hulákali
sklenice padala pod stůl
chci ji chytit
a ona padá
dál
to mně rozesměje
šíleně se směju
otřu si košili pot
otevřu okna
sedím ve starém křesle
a kouřím
nikdo nepřichází
nikdo neodchází
na knihy sedají další knihy
a další prach
Je horko
uvnitř byla zima
Ležím v posteli
nebeské posteli
míru a ticha
pak vstanu
Je horko
Bylo odpoledne
svléknu košili
otřu zpocené tělo
napůl probdělým snem
Teď nevím kolik ji bylo let
měla mně ráda
odešla
já zůstal
sám
čekat
tancuji uprostřed noci
uprostřed smrti
Jdu pomalu
sluneční brýle mi náramně sluší
na chodníku se válí
spousta lidí
Já jdu
a volám na sebe
pojďte k řece
okoupat se
na ryby
n a s m í c h
Potím se
nevím kde jsou cigarety
kouřím
a je mi líp
pak někdo vejde
mávám na něj
on odejde
Pak jsem vstal
vypil studenou kávu
podíval se na sebe
usmál se
pokýval hlavou
jakože j ó j ó
Vlak se rozjel zpátky
pomalu
nikdo nevystoupil
Je horko
boty se lepí
rozepnu košili
sundám brýle
i když sluší
políbím ji
jdeme do postele
Viděl jsem jak mi šťáva stéká po bradě
jak se směju
jak líbám
jak umírám.
-
Tak teď jsem se opravdu pobavil, díky ! :-)
-
Jak hluboká voda
kolem hlavy pluje
a miluje
či nemiluje
Jak podzimní listí a první sníh
jak kopa prachu na hřbetu knih
jak jarní vánek
jak skřivánek časně zrána
jak velké deště
a řeky
vor co pluje
a miluje
či nemiluje
Vesnická kapela
pivo a láska
mladí
staří
Ženy i muži
několik dětí
za vozem běží
Hudba a draci
princezna ve věži
smutně se dívá
a teskně zpívá
Vše mlčí
Vlčí máky
Vlčí
Tak kolem dokola
hořela stodola
hořela láska
poláska
či nepoláska
Doruda rudé
vlčí máky
doruda rudé
dívčí líce
když poprvé
na plné plíce
volá
Láska
Kolem hlavy velká
voda pluje
On miluje
či nemiluje.
-
Ahojte, tak jsem se prisla podivat na rymovani, ale o par let pozdeji :-))) Koukam, ze uz to skoncilo. Moc se v tomhle Warezu jeste nevyznam, jsem tu nova a tak prolezam, hledam a zkousim. Diky a pa.
-
Ahoj taky jsem tu dlouho nebyl...... Když to začalo, tak jsem sem napsal svou úplně první "básničku" v životě..... a pak pár dalších hokus - pokusů:o)
Od té doby nic! Nějak mi schází motor.
Asi by bylo zajímavé zjistit co koho ke psaní inspiruje.....smutek, pohoda, láska?
Já si tenkrát řekl že nebudu psát žádnou básničku o lásce ..... přišlo mi to takové ohrané ..... že to píše každý.
No, ale asi láska je takový turbo motor ne? ..... asi:o)) No, asi nejsem zamilovaný, tak proto se k tomu nějak nedostávám.
Teď když si přečtu co se mi tenkrát zdálo hotové, tak bych to nejraději celé předělal...ale to se asi nemá:o))
Přesto, jednen pokus jsem trochu teď narychlo přepsal.....třeba mne to zase chytí a najdu téma i chuť......a tu Vám všem moc přeju...co tu máte odvahu něco přidat.
-
OSUD
Osude štěstí, proč bereš mi touhy,
proč tehdy to šlo,
tak samo a lehce
dřív přidal ses sám, jen na pokyn pouhý,
přes vrásky a šrámy,
však teď se ti nechce.
A výčitky dávné, mých života toků,
jak podzimní chmíří
kolem mne krouží.
To asi pro hřích vin zmařených roků
vrátit se zdráhá.
V plášť černý se hrouží.
Na prosbu v očích jimž pohled se krátí
opodál stojí,
tiše se dívá.
Jen úsměvem trpkým pohled mi vrací.
Ví že jsem pochopil,
že tak už to bývá...
-
slava nazdar vyletu , vykur capa za letu :-D
-
LIDEM , KTERÉ NEMÁM RÁD
Až budete řvát v smrtelné křeči,
já řeknu vám rád ..........psst
TICHO lečí !
-
ZPOVĚD ZOOFILA
Budete mi to věřit stěží,
ale JÁ chodím spát s lesní zvěří.
-
Za přání i za snahu
Za přání i za snahu,
za tu vřelou odvahu,
dostanu tu skělou cenu,
zcela výjimečnou bílou plenu.
Až jí budu přebírat,
pot s ní budu utírat.
Taková to dřina jest,
břímě těžké s sebou nést...
Až ji domů donesu,
v ruce si ji přeperu,
do sklepa ji odnesu
a tam ji celou sežeru.
-
Smrt
Nocí šerou, postava se mihne
Muž domů utíka, zda-li to stihne
V tom postava před ním stojí
Ani nedýchá, jak se bojí
V srdci jen bol a žal
Nedával, vždy jen bral
Teď se někdo jemu vzíti chystá,
Jen Smrt, Smrt je jistá
Třese se, vzlyká
Snadno se na život zvyká
Když ho pak chce někdo Ti vzít
Nelze říct ne, a odejít
Postava pevně, kosiště uchopí
Muž jen odevzdaně hlavu zklopí
Konec přichází rychle, nijak vlekle
Mužova duše, skončila v pekle
A proto, lidé milí
Dejte aspoň chvíli
Úvaze neberete-li moc
Jinak tohle bude vaše noc...
-
:D:D:D
-
Mikael01 héézkýý :-)
-
Facebook
Klidně se nám smějte,my sme na to zvyklí,
na facebook si děte,když ste tolik chytrý.
Jednou příde čas,kdy facebook někdo zničí
a vy co tam lezete-vy budete v píči!
-
Tahle báseň mě zachránila před 3kou z ČJ:
Škola
Když jsme šli poprvé do školy,
tak jsme si zvykali na domácí úkoly,
učili jsme se počítat, číst a psát,
ale raději jsme si venku chtěli hrát.
A je tu vlastivěda
studie historie,
ale i přírodověda
rostlinná věda.
Pak přišel čas učit nás cizímu jazyku,
přišla i fyzika,
to bylo povyku.
Když jsme si zvykli,
přišla další rána,
ať jsme chtěli, nebo ne,
hle, chemie byla přidána,
ale pozor,
nemysleli jsme vybouchnutí školy,
ale studovat
z čeho se skládaj molekuly.
Na hodině fyziky se moc nesmějem,
koule lítaj
než se nadějem.
S fyzikou je spojena matematická historie,
počítání procent a zlomků,
ale i geometrie,
rýsování čtverců, obdélníků a trojúhelníků,
nezapomeňme na násobení,
to nám může zamotat hlavy
a ještě horší je dělení,
to i hlavou vrtěj krávy.
V zeměpisu jsme zjistili,
kde bydlí Honza Hůce,
no kde asi má své místo
no přece v České republice
Z hodin českého jazyka,
jsme si připomněli pravidla pravopisu,
ale většinu jsme z toho zapomněli.
To, co jsme předváděli na hudebce,
vždy připománalo kvičení,
avšak možná jednou využijem to
jako zbraň hromadného ničení.
Taky se moc rádi na těláku
s učitelem,
převlíkáme do tepláků.
Výtvarka?
Kluci, bída byla,
ty se bavěj o hře fotbalový,
zatím co holky, učitelka chválí,
tvořej prý umělecká díla.
A to je konec,
doufám, že se Vám to líbilo,
teď už víte,
že se mi do školy moc nechtělo.
Omlouvám se za pravopis, nejsem v něj moc dobrý.
-
Koupil jsem si dvojitý rum,
pak navštívil War-forum.
Napsat báseň, výzva byla,
inspirace však chyběla.
Kde však hledat inspiraci,
když tu sedím takhle v noci?
Budu všem jen pro legraci?
Ne! Zde to čtou jen cvoci.
Třetí sloka už je tady,
těžko vzniká bez nálady.
Doufám, že to bude stačit,
já už vážně musím končit.
Tak jsem si dovolit taky něco napsat... je to jen tak narychlo a o ničem a ty rumy jsem ve skutečnosti neměl :D
-
Pro cibtom ;)
Aniž bych rum
či jiné pití
čet jsem tvou báseň
byť psána horkou nití
Tys inspiraci
hledal arci
venkoncem
jsme všichi cvoci
Jen málo z nás
se tak s veršem bil
tož přiznám se
ten rum jsem pil
:o)
-
Taky si dám občas ruma
při sosání z war-fo'ruma
#upp